Finanční správa nerozlišuje mezi úmyslným podvodem a nevědomou chybou. Díky soudům se v některých ohledech umírnila, v méně viditelných případech ale zůstala zbytečně tvrdá, říká daňová poradkyně Petra Nováková.

Šéfka Finanční správy Tatjana Richterová si uplynulou středu v Senátu vyslechla sérii kritických příspěvků na adresu berních úředníků. Na veřejném slyšení, které se uskutečnilo i na podnět reportážního projektu Seznam Zpráv Daňové peklo, vystoupila také jedna z nejuznávanějších odbornic na české daňové právo, advokátka Petra Nováková.

Podle Novákové, která je členkou Legislativní rady vlády a spolupracuje s Ministerstvem financí, se daňová správa stále nezbavila jisté bezohlednosti a hází do jednoho pytle daňové podvodníky i nevinné podnikatele. V rozhovoru pro Seznam Zprávy právnička vysvětluje, v čem by se přístup berňáku měl zlepšit.

Zvládá Finanční správa rozlišovat mezi tím, když někdo udělá neúmyslnou chybu a když spáchá úmyslný daňový podvod?

Myslím si, že to rozlišovat nedokáže. Což je špatně. Bohužel na to ani nemáme nastavené daňové zákony. Když se stane chyba, tak Finanční správa nehledá příčinu. Doměří se daň, vyměří se penále, doměří se úrok a jede se dál. Existuje sice možnost požádat si o prominutí daně nebo sankcí, pravděpodobnost souhlasu je ale malá. Chybí nějaké rozlišovací kritérium.

Co pomůže? Zanést nějak takové rozlišování do zákona?

Rozhodně by se mělo zavést něco, co umožní rozlišovat. Smyslem přeci není potrestat a svléknout z kůže někoho, kdo udělal chybu. Už jen proto, že daňové zákony a jejich aplikace je složitá. Navíc finanční úřad může kontrolovat až tři roky po podání daňového přiznání. Mezitím se může změnit metodika, výklad, mohou být jiné hodnotové systémy. A vy nemůžete odhadovat, ani kdybyste chtěl, co se za ty tři roky dopředu stane.

Běžného člověka možná překvapí, že v daňovém řízení nese důkazní břemeno poplatník. Ne jako u trestního soudu, kde musí vinu dokázat obžaloba. Není to nespravedlivé?

To je právě alfa a omega. Přitom se o tom moc neví. Když podáváte daňové přiznání, nesete zodpovědnost za to, že je tam všechno správně. Pak už vám stačí například jenom to, že doložíte fakturu a správce daně řekne, že to nestačí. Ten, kdo fakturu vystavil, je třeba nekontaktní, takže nemáte co doložit. A už je vám daň doměřena. Daně jsou v tomto specifické. Důležité je, že finanční úřad nemá v první řadě hledat porušení, on má hledat správnou daň. K tomu dává důkazní břemeno na poplatníkovi smysl. O to víc ale musí být rozlišováno, jestli se něco porušilo úmyslně nebo ne.

Jak to funguje v zahraničí? Je naše praxe nějaký standard?

Standard to není. Spíš tradice, která už není dobrá. Například v Rakousku nebo ve Švýcarsku jsou odlišeny role správce a trestajícího. Je tam jednak česká obdoba finančního úřadu, který přezkoumává daňové přiznání. V situaci, kdy už hrozí jiný následek, než jenom doměřená daň, se to posouvá k jinému orgánu, který má spíše trestní nástroje.

Myslíte něco jako finanční policii?

Ano.

Kdybyste měla vybrat nějaký příklad neférového přístupu, kterého se dopouští česká daňová správa, co byste jmenovala?

Finanční správa dostala několikrát přes prsty, dříve u používání zajišťovacích příkazů, nedávno u výšky úroků ze zadržovaných nadměrných odpočtů DPH, takže už si dává pozor na to, aby zatím nedělala přešlapy u velkých témat. Neplatí to ale u menších, relativně dílčích věcí, které však mohou být více nebezpečné. Nedávno se mi třeba stalo, že jsme dostali pouze 15 dnů na to, abychom se vyjádřili ke stanovisku odvolacího finančního úřadu. Ten dokument měl přitom přes tisíc stran. Když požádáte o prodloužení lhůty, tak vám mohou říci, že to nejde, protože jim za měsíc uplyne prekluze (lhůta pro vybrání daně – pozn. red.).

Současná šéfka Finanční správy Tatjana Richterová nasadila přívětivější tvář než její předchůdce. Změnilo se za poslední roky něco?

Změnilo se to, že když klient nemá zaplaceno, nebo u něj zahájí kontrolu, tak už se nemusí bát, že na něj „zakleknou“. Nedějí se ty velké excesy, procesy ve Finanční správě jsou sofistikovanější. Nedošlo ale k nějaké mentální změně. Problémy se stávají pořád. Bohužel si ale nemyslím, že by se Finanční správa z minulosti nějak výrazně poučila. Vidět je to na příklad právě na kauze úroků ze zadržovaného nadměrného odpočtu. Tam i přes několik soudních rozhodnutí si Finanční správa stále trvala na svém nezákonném postupu (tedy nedávala žádný či velmi malý úrok). Nebo aktuální kauza neúplného spisu, kterou řešil až Ústavní soud – to jsou bohužel věci, které se v praxi dějí pořád. Myslím si, že Finanční správu čeká velká cesta k mentálnímu posunu od orgánu, který jde daňovým subjektům tak říkajíc po krku, k orgánu, který je jejich partnerem. Otázkou zůstává, zda se Finanční správa bude chtít touto cestou vydat. Zároveň se ještě v některých ohledech zpřísňuje legislativa, konkrétně v novele daňového řádu.

V čem?

Mění se systém kontrolních postupů. Do budoucna to bude tak, že berňák vám pošle oznámení do datové schránky a hned s tím začne daňová kontrola. Dosud to bylo tak, že po oznámení o kontrole jste měl ještě nějaký čas na prověření svých výkazů. Ponovu už ale nebudete mít možnost nějaké reakce, nebudete moc podat dodatečné daňové přiznání. To je velké zpřísnění. Vyzdvihuje se, že to bude velké zjednodušení kontroly, ale já si to úplně nemyslím.

Zdroj: Seznam Zprávy