Bezdětní Češi odvedou státu ze mzdy dokonce více než lidé ve skandinávském sociálním státu, jakým je Švédsko. Celkem čelí osmému nejvyššímu zatížení ze 35 zemí OECD. Rodiny s dětmi jsou na tom ale výrazně lépe, státu odvedou jen 27,2 procenta.

U svobodného a bezdětného zaměstnance je daňové zatížení v Česku (43 procent) nad průměrem členských zemí OECD (36 procent). Výrazný podíl tvoří sociální odvody zaměstnavatelů – jejich podíl na celkovém zdanění práce je v Česku druhý nejvyšší (25,4 procenta) po Francii.

„Má-li stát někde snížit daně a tím rozumně podpořit budoucí zaměstnanost a růst, tak to má učinit zde,“ říká ekonom Martin Slaný z Institutu Václava Klause. Současná situace, kdy se česká ekonomika může pochlubit přebytkem rozpočtu, relativní konjunkturou a dobrou kondicí trhu práce, je podle něj ideální dobou ke snížení.

Podobně to vidí i ekonom Komerční banky Radek Kocourek. „Zaměření na zdanění práce je v České republice spíše vyšší a svým způsobem omezuje flexibilitu trhu práce, který by pak mohl pružněji reagovat na vývoj hospodářského cyklu,“ říká.

Daňové zatížení v Česku výrazně klesá, pokud jde o zaměstnance žijícího v páru a s dětmi. Patří tak k zemím, kde jsou rodiny značně zvýhodněné. Podle Slaného jde o dlouhodobý trend. „Není pravda, že by stát „kašlal“ na rodiny, jak je mnohdy prezentováno,“ říká.

Podle Kocourka je tato daňová propast důsledkem nízké porodnosti – stát se tak snaží podpořit rodiny. Upozorňuje ovšem na to, že nižší daně nejsou všespásné. „Nižší daně nepomáhají tolik nízkopříjmovým zaměstnancům a nakonec pak už tolik nepomůžou ani výšepříjmovým, pokud chybí další infrastruktura, která podpoří rodiče při slaďování jejich pracovního a soukromého života,“ tvrdí.

Celý článek naleznete na webu Hospodářských novin.