Finanční úřad chtěl po firmě Kovář plus uhradit DPH za dlužníka z důvodu, že mu poslala peníze do slovenské banky. Nejvyšší správní soud se nyní firmy zastal. Platba na účet v zahraničí není podezřelá okolnost, vyvrací soudci názor daňové správy. Rozsudek ztíží berní správě praxi, kdy po podnikatelích uplatňuje ručení za daň, kterou nezaplatil jejich dodavatel, míní experti.

Nejvyšší správní soud dál krotí finanční správu v její horlivosti při výběru daně z přidané hodnoty. Berním úřadům nyní vytkl, že nemohou vyžadovat ručení za nezaplacenou DPH jenom proto, že peníze za převzaté zboží poslaly na účet v zahraničí. Nejvyšší správní soud to nyní jasně řekl v případu firmy Kovář plus z Podolí na Uherskohradišťsku, která se věnuje velkoobchodu a maloobchodu s masem, sýry, chlazeným a mraženým zbožím.

Na podzim roku 2013 ji Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj vyzval, aby zaplatila dluhy na DPH za svého dodavatele, společnost For Frost Management, který se k daňové povinnosti neměl. Berňák argumentoval tím, že firma Kovář plus odeslala peníze na účet dlužníka ve slovenské Tatra bance. A z toho titulu také ručí za nezaplacenou daň.

„Kovář plus je slušná firma, a když jí finanční úřad něco nařídí, rozhodnutí respektuje. Požadované asi čtyři miliony korun tedy uhradila,“ uvedl její právní zástupce Vít Burša. Postup berní správy poté firma zažalovala u Krajského soudu v Ostravě. Ten se jí zastal a rozhodnutí finanční správy zrušil. Dospěl dokonce k závěru, že ustanovení, o které se berní úřad opírá, je v rozporu s evropským právem. Správce daně pak peníze sice vrátil, podal ale kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten nyní potvrdil, že pokud někdo zaplatil za zboží na zahraniční účet, ještě to z něj automaticky nedělá ručitele za daňový nedoplatek jeho obchodního partnera.

„Současně musí správce daně prokázat, že dotyčný věděl či mohl vědět, že záměrem úhrady na zahraniční účet je právě nezaplacení DPH,“ říká k rozsudku advokát a předseda Unie daňových poplatníků Ondřej Lichnovský, který dotyčné ustanovení v zákoně o DPH dlouhodobě kritizuje. Zatímco Krajský soud v Ostravě došel v případu Kovář plus k závěru, že příslušný odstavec je v rozporu s evropským právem, Nejvyšší správní soud tak radikální nebyl. Nekonstatoval, že by ustanovení odporovalo unijnímu předpisu. Prohlásil ovšem, že správce daně musí plátci prokázat, že měl vědět o úmyslu dodavatele uniknout daňové povinnosti.

Ručení se do zákona o DPH dostalo v době, kdy ministrem financí byl Miroslav Kalousek (TOP 09). „Zákonodárce napsal zákon, který není v souladu s evropským právem. Nejvyšší správní soud nyní tento nesoulad překlenul svým výkladem,“ komentuje čerstvý rozsudek Lichnovský. Soudnímu senátu, který ve věci Kovář plus rozhodoval, předsedala Lenka Matyášová. Než se stala soudkyní, působila dvacet let ve finanční správě.

Ve zmíněném rozsudku Matyášová konstatovala, že platba na účet mimo tuzemsko není ničím výjimečným. „Nelze s ní proto bez dalšího spojovat důsledky v podobě ručení za chování jiného subjektu, který neodvedl daň,“ uvedla. Konstatování, že platba na účet není podezřelá okolnost, označil advokát Lichnovský za důležitou informaci. „Posouvá nás to o krůček blíž ke spravedlnosti,“ míní.

Kompletní článek je k dispozici na webu Hospodářských novin.