Nedávno vstoupila v účinnost novela zákoníku práce, jejímž cílem byla zejména transpozice evropských směrnic o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách a o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob. Jednalo se tedy o novelu, která měla zejména přispět k zachování a ochraně práv zaměstnanců. Změny v tzv. home office a některá zjednodušení v oblasti doručování lze ale podle partnerky advokátní kanceláře HSP & Partners hodnotit pozitivně i z pohledu zaměstnavatelů. Problémy naopak přináší dovolená pro pracovníky na dohodu.

Co podle vás bylo v novele zákoníku práce, která loni vstoupila v platnost, zásadní?
Touto novelou doznala zásadních změn právní úprava dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, kdy zaměstnavatel je nyní povinen předem rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu v písemném rozvrhu pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 3 dny před začátkem směny nebo období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení. Od 1. ledna 2024 náleží zaměstnancům vykonávajícím práci na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti právo na dovolenou, a to za stejných podmínek jako zaměstnancům v pracovním poměru. Ukazuje se, že právě tato část novely způsobuje v praxi značné potíže a dosud hojně užívané dohody se staly spíše strašákem, což zásadním způsobem ovlivnilo například brigády studentů v letošním létě. Jen těžko se lze zaměstnavatelům divit, že za uvedených podmínek pro ně tato forma zaměstnávání ztrácí na atraktivitě.

Novela upravila také pravidla pro práci na dálku (home office), kterou může dle této nové právní úpravy zaměstnanec vykonávat pouze na základě písemné dohody, v rámci které by měla být upravena i náhrada nákladů, které zaměstnanci vznikají při výkonu práce na dálku. Tyto náklady mohou být zaměstnanci kompenzovány buď formou paušální částky nebo náhradou prokázaných nákladů, případně si může zaměstnavatel se zaměstnancem předem písemně sjednat, že mu při výkonu práce na dálku nebude náležet náhrada nákladů nebo jejich část.

Změny v oblasti doručování pak přinášejí zejména zjednodušení procesu doručování prostřednictvím sítě nebo služby elektronických komunikací.

Na začátku letošního roku nabyla účinnosti další novela zákoníku práce, která bez větší pozornosti a společenské debaty vnesla do našeho právního řádu zásadní novinku v podobě ručení dodavatele za výplaty pracovníků ve stavebnictví. Co přinesla?
Tento nový institut se týká zaměstnanců a stavebních podnikatelů a jejich poddodavatelů. Ručení lze zamezit pouze při splnění zákonem stanovených povinností na straně potenciálního ručitele. Bez zajímavosti jistě není, že se jedná o pozměňovací návrh, který byl předložen v rámci legislativního procesu v Poslanecké sněmovně ke sněmovnímu tisku týkajícího se vládního návrhu novely zákona o zaměstnanosti.

Jaké další změny můžeme v blízké budoucnosti v této oblasti očekávat?
Ministerstvo práce a sociálních věcí představilo na jaře letošního roku návrh tzv. „flexinovely“ zákoníku práce, jejímž hlavním cílem je zvýšit flexibilitu pracovněprávních vztahů. Současně by tato novela měla podporovat i sladění pracovního a rodinného života zaměstnanců, zejména rodičů malých dětí. Návrh novely by měl reagovat na potřeby moderního trhu práce a přinášet větší variabilitu pracovněprávních vztahů, po které zaměstnavatelé, a z mého pohledu zcela oprávněně, již delší dobu volají. 

Mezi zásadní změny, které by měla tato novela přinést, bezesporu patří možnost zaměstnanců, kteří čerpají rodičovskou dovolenou, vykonávat u téhož zaměstnavatele na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr stejný druh práce, který vykonávali před nástupem na rodičovskou dovolenou, a který mají sjednaný v pracovní smlouvě. Dosavadní omezení je až absurdní, když brání v možnosti shodné práce zaměstnancům, kteří o ni mají zájem, nechtějí ztratit kontakt se svým oborem, a současně jim umožní získat přivýdělek. Také dochází k prodloužení doby, kdy bude mít zaměstnanec, který se vrací z rodičovské dovolené, zaručen návrat na stejnou pracovní pozici a na stejné pracoviště. V současné době mají zaměstnanci zaručen nárok na stejnou pracovní pozici a stejné pracoviště pouze ihned po návratu z mateřské dovolené. Nově by měli tento nárok zaručen, pokud se vrátí z rodičovské dovolené před dosažením druhého roku dítěte.

Další změny se týkají běhu výpovědních dob, navýšení maximální délky zkušební doby a umožnění jejího prodloužení na základě dohody zaměstnance a zaměstnavatele a rovněž změny v oblasti organizace pracovní doby.

Kdy by mohla novela začít platit?
V současné době je novela na počátku legislativního procesu a není tedy zatím jednoznačné, v jaké podobě bude schválena. Ostatně právě v těchto dnech probíhá ohledně jejího znění debata na půdě vlády a již nyní je zřejmé, že některé její body, např. rozvázání pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele bez udání důvodu, budou předmětem poměrně bouřlivé diskuze, i když by taková změna byla pro pracovní trh žádoucí.

Více než rok a půl je účinný zákon č. 395/2009 Sb. o významné tržní síle a nekalých obchodních praktikách při prodeji zemědělských a potravinářských produktů, jak hodnotíte jeho aplikaci v praxi, má zásadní dopad pro klienty HSP & Partners?
Smyslem a primárním cílem směrnice, kterou tento zákon transponuje, byla snaha postihovat nekalé praktiky, především nadnárodních řetězců, které při sjednávání podmínek obchodní spolupráce týkající se potravinářského a zemědělského sortimentu často těžily ze své ekonomické dominance na trhu. Menšímu dodavateli tak nezbylo než tyto, často jednostranné podmínky, akceptovat. Tuto snahu zabránit jednání, které v některých případech překračovalo hranice poctivého obchodního styku, jistě nelze zákonodárcům vytknout. Reálný pozitivní dopad je dle našich zpětných vazeb od klientů, kteří v potravinářství a zejména provozování velkoobchodního a maloobchodního prodeje potravin podnikají, více než diskutabilní. Lakonicky řečeno, na nekalých praktikách se nic nezměnilo, pouze byla upravena jejich forma.

Kromě toho aktuálně účinná podoba zákona, resp. jeho výklad, zpřísňuje pravidla plynoucí i ze samotné směrnice, a to například při určení postavení povinného subjektu. Tuzemský zákon totiž stanovuje, že do obratu odběratele jsou započteny obraty i všech jeho propojených subjektů, včetně těch, které se zabývají naprosto odlišnou činností, než je prodej potravinářského a zemědělského sortimentu. To vede až k absurdním situacím, kdy subjekt, který nemá naprosto žádnou nebo jen marginální vyjednávací schopnost, protože jeho postavení na trhu s potravinami je zanedbatelný, například jeho dceřiná společnost provozuje velkoobchod s potravinami a obratově spadá do nejnižší kategorie, ale převážná část jeho podnikání spadá zcela mimo potravinářský sektor, nyní musí dodržovat striktní povinnosti plynoucí ze zákona. Dokonce je v důsledku toho zahlcen značnou administrativou a nutností zajistit si odbornou právní službu pro naplnění všech požadavků, které jsou kladeny na odběratele a stejnou měrou zatěžuje i své dodavatele, neboť musí důsledně plnit zákonné požadavky. To narušuje dosud bezproblémové dodavatelsko-odběratelské vazby, kdy takový podnikatel není schopen reálně vyjednat jakoukoliv výhodu, ale přesto podléhá povinnostem, které se měly týkat právě jen subjektů, které mají možnost reálně na úkor dodavatele prosadit své zájmy. U těchto subjektů se tak zákon zcela minul s cílovou skupinou. Dalším úskalím jsou povinnosti zákonem vyžadované, ale v praxi často neproveditelné.

Můžete uvést příklad?
Odběratelé musí ve vztazích se svými dodavateli dostát zákonným povinnostem typu písemná smlouva, předem sjednané obchodní podmínky, písemné dodací listy, vyloučení ústních nebo telefonických objednávek apod., a tím ztrácí své spolehlivé často regionální dodavatele, kteří mnohdy ani nedisponují technickým zázemím pro možnost vyhovění těmto požadavkům. Představte si místního pekaře, pěstitele zeleniny nebo cukráře, kterým sdělíte, že již nemůžete činit objednávky ústně nebo telefonicky jako dosud, ale musí existovat písemná komunikace. Odpověď dodavatele je nasnadě, za takových podmínek nemůžeme zboží dodávat, protože nemáme zaměstnance, kteří by takovou administrativu vyřizovali a ani odpovídající technické prostředky. Ztrátu pocítí oba, ale především právě lokální dodavatel, kterého je odběratel nucen nahradit silnějším hráčem, často typu nadnárodního dodavatele, pro kterého není plnění povinností stanovených zákonem problém, neboť disponuje příslušným technickým i personálním zázemím. O podpoře malých a středních podniků tak můžeme úspěšně pochybovat.

Zákon tedy podle vás nereflektuje reálnou situaci při fungování dodavatelů potravin?
Ano. Zejména lokální menší dodavatelé, živnostníci a prvovýrobci ztrácejí své odběratele, kteří v důsledku zákonných povinností nejsou schopni pokračovat v dosavadní spolupráci. Tyto zákonné povinnosti totiž musí splnit, avšak bez odpovídajícího provázání s dodavateli to není možné.

S ohledem na sankce, které lze za spáchání nekalých praktik uložit, a jak je z nedávné rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zjevné, jsou tyto i v nemalé výši ukládány, samozřejmě pro klienty hledáme řešení, které bude respektovat legislativu. Opakovaně však narážíme na praktická úskalí, často i jen v podobě neochoty samotného dodavatele ujednání, které zákon reflektují, vůbec akceptovat. Negativní důsledky se pak projeví především u menších a středních podniků a v neposlední řadě je pocítí zákazníci. Tento zákon je jedním z příkladů nevydařené transpozice evropské směrnice do našeho právního prostředí.

Eva Paseková

Celý článek naleznete na webu Česká justice.