Pro běžného čtenáře to může vypadat jako pouhý detail: vláda Andreje Babiše se rozhodla o 15 dní posunout lhůtu, kterou má dnes stát na to, aby podnikatelům vrátil nadměrný odpočet DPH. Jenže detail to není. Je to nevratný bezúročný úvěr sjednaný jednostranně ve prospěch státu. Hlavně, že si ministryně financí vylepší v rozpočtu cashflow.

Prodloužením lhůty pro vracení nadměrného odpočtu u DPH z 30 dní na 45 dní přestěhuje vláda natrvalo 24 miliard korun z účtů podnikatelů do státních a obecních rozpočtů.

Jsou to peníze, o které podnikatelé budou muset snížit své investice nebo si je půjčit. Na rozdíl od státu samozřejmě i s úrokem.

Změna roku v oblasti daní

Jde jednoznačně o největší letošní změnu daňových zákonů v neprospěch podnikatelů. Ministerstvo financí odůvodňuje prodloužení lhůty tím, že bude moct lépe zacílit své kontroly, protože plátcům bude v pochybných případech vracet nespornou část odpočtu a nebude zadržovat celý odpočet.

Už se ale neobtěžuje s vysvětlením, proč se prodloužení týká všech poplatníků, tedy i těch, kteří kontrolováni nejsou. A těch je naprostá většina.

Vláda se brání, že lhůta odpovídá požadavkům evropské směrnice a že v porovnání s ostatními členy EU jde o jednu z nejkratších lhůt. Věc je ale třeba posuzovat v českém kontextu. A v něm dnes všichni plátci de facto v reálném čase poskytují informace o všech svých transakcích prostřednictvím kontrolních hlášení a EET, a to navíc v pohodlném elektronickém formátu. Takový rozsah kontroly nemá v EU obdoby.

Pro osvěžení paměti citujme důvodovou zprávu k novele zákona o DPH zavádějící kontrolní hlášení v roce 2016:

„Významným faktorem je zde reálná časovost. Správce daně v okamžiku podání kontrolního hlášení disponuje údaji, které mu umožňují provést včasnou analýzu a identifikovat možná spojení plátců, která neoprávněně odčerpávají finanční prostředky formou vyplácených nadměrných odpočtů. Jde tedy o nástroj rychlé a zároveň přesné identifikace plátců, ke kterým se váže riziko zkrácení daňové povinnosti.“

Přiškrtit odtok z daňové „vany“

Vysvětlení, proč chce nyní vláda prosloužit lhůtu pro vyplacení nadměrných odpočtů na dani z přidané hodnoty, je tedy nutné hledat jinde.

Zní takto: jde jen o další a velice významný zdroj financování vládního výdajového dobrodružství, který se podařilo schovat do pozadí všech navrhovaných změn (ale při projednávání v parlamentu by pozornosti veřejnosti ujít neměl).

Systém DPH si totiž můžeme představit jako vanu, do které z jedné strany přitékají peníze – plátci odvádějí daň, a z druhé strany peníze odtékají – stát vrací nadměrné odpočty.

Tím, že stát prodlouží lhůtu na vracení DPH, trochu přiškrtí odtokový ventil a ve vaně se bude trvale hromadit více vody, se kterou může vláda hospodařit, i když voda trvale protéká.

Oněch 24 miliard se fyzicky přestěhuje od plátců daně ke státu, aniž by se zvýšila daň. Nejde ale rozhodně jen o účetní operaci. Jsou to reálné peníze, které budou podnikatelům chybět.

Zdroj: Hlídací pes