Nejvyšší správní soud informoval v pondělí o zásadním rozsudku v daňové oblasti, který nejen u odborné veřejnosti způsobil značné pozdvižení. 

V této věci je třeba se vrátit do roku 2010, kdy Soudní dvůr EU vyslal všem členským zemím vzkaz, jak účinně bojovat proti podvodům na DPH. Základní myšlenkou bylo, že daňový subjekt nemá právo na daňové zvýhodnění (např. daňový odpočet či daňové osvobození), pakliže je zasaženo podvodem na DPH, o kterém daňový subjekt věděl či mohl vědět. Tohoto návodu se chytla také naše tehdejší daňová správa. Po několika letech byla vytvořena podrobná metodika, jak tento návod Soudního dvora EU uplatňovat v praxi.

Metodika byla založena na tom, že je-li identifikován podezřelý řetězec, pak obsahuje-li tento jakékoliv nestandardnosti v počtu větším než malém, lze daňové osvobození nepřiznat. Ony nestandardnosti pak byly spatřovány v takových věcech, jako jsou sídla na virtuálních adresách, absence precizní smluvní dokumentace, absence webových stránek, absence či jen malá zkušenost účastníků v oboru, příliš nízká cena u subjektů na počátku řetězce aj.

Nyní by měla tato metodika doznat zásadní změny. Ani ne tak v koncepci, jako ve způsobu uvažování. Propříště z vyhledaných nestandardností musí vyplývat zapojení kontrolovaného daňového subjektu do podvodného řetězce. Nesrovnalost, která nebude mít žádný vztah ke spáchanému podvodu, případně nebude daňovému subjektu v době uskutečnění obchodu známa, nebude již mít žádnou váhu. To zcela jistě snižuje možnosti Finanční správy činit daňový subjekt odpovědný za podvod uskutečněný v řetězci o několik článků výše.

Finanční správa by tak měla upustit od absurdního předpokladu, že daňovému subjektu jsou vždy známy skutečnosti vztahující se k dodavatelům jeho dodavatele. Tuto vědomost nelze předpokládat, avšak je třeba ji prokázat.

Celý článek najdete na webu Echo24.cz