Politici hlásají podporu částečných úvazků. Překážky v zákonech ale nechávají.

Zkrácené úvazky přitom vytlačují z trhu dohody, které jsou pro firmy výhodnější.

Posílení obrany pracovníků usilujících o zkrácené pracovní úvazky je jedním z mála bodů, kterému se teď věnují i zákonodárci.

Jen pět procent Čechů pracuje na zkrácený úvazek, zatímco třeba v Nizozemsku je to polovina tamní pracovní síly. Podle personalistů je problém v hlavách českých zaměstnavatelů, kteří nechtějí svým lidem vyjít vstříc a pracovní dobu jim „ušít“ na míru. Jenže to není zdaleka jediný důvod. Částečným pracovním úvazkům příliš nepřejí ani tuzemské zákony. Tak například zatímco zaměstnanci pracujícímu na plný úvazek může šéf nařídit práci přesčas, s pracovníkem na „part time“ se na ní musí dohodnout. Zaměstnance přitom v tomto případě k přijetí práce přesčas nic nemotivuje. Příplatek nad rámec mzdy nebo nárok na náhradní volno mu totiž podle zákoníku práce náleží až ve chvíli, kdy odpracuje více než 40 hodin za týden, tedy plný úvazek.

Doplatit pojištění

Není to ale jen práce přesčas, co zkrácené úvazky znevýhodňuje oproti jiným formám pracovních dohod. Jejich dalším „nepřítelem“ je minimální mzda. Právě ta totiž představuje minimální vyměřovací základ pro výpočet zdravotního pojištění, zároveň se ale vztahuje k plnému úvazku. Pokud tedy zaměstnanec pracuje méně a jeho plat nedosahuje minimální mzdy, musí si pojištění doplatit ze svého, anebo se se zaměstnavatelem domluvit, že za něj chybějící částku uhradí on. Často přitom nejde o zanedbatelné sumy. Pro letošní rok činí minimální pojistné 1337 korun, tedy 13,5 procenta z 9900 korun. Pokud si tak člověk pracující na částečný úvazek vydělá méně, znamená to, že bude muset pojišťovně doplácet. Oproštěni od doplácení jsou jen lidé, za něž pojištění platí stát, tedy kupříkladu studenti a matky na mateřské či rodičovské dovolené.

Nárok daný zákonem

I v tuzemské legislativě existují paragrafy, které mají poskytování zkrácených úvazků podpořit. Když tomu „nebrání vážné provozní důvody“, musí zaměstnavatel zkrátit úvazek „rizikové skupině“, která o to požádá. Patří sem nejenom těhotné ženy a rodiče pečující o dítě do 15 let, ale také invalidé. Přesný návod, co lze považovat za takové důvody, už ale žádný zákon nedává. A tak je přesné vymezení plně v kompetenci zaměstnavatelů, potažmo soudů, které řeší spory nespokojených zaměstnanců s jejich šéfy. „Z judikatury plyne, že vážný provozní důvod by byl dán tehdy, pokud by umožněním kratší pracovní doby byl znemožněn, narušen nebo vážně ohrožen řádný provoz − plnění úkolů nebo činnosti − zaměstnavatele,“ popisuje advokátka Veronika Plešková.

Dále k tomuto tématu: zde